Studijní materiály nejen z betonu :)

Články a příspěvky

BĚŽNÝ TÝDENT JEDNOHO STUDENTA

by enebene
Týden začíná jako vždy, úterním marathónem, na jehož start se musím dostavit v nekřesťanskou hodinu 7:15. Ještě rozespalý zkouknu mezerou mezi víčky, která se limitně blíží k nule osazenstvo posluchárny. Mezi nimi nacházím i pár statečných naší skupiny. Není čas na hrdinství, svým rázným krokem vešla do auly Chatová a vrátila mě do realit. Její tempo výuky je fenomenální...přednáška jede jak po másle, nad ničím se zbytečně nezdružeje, u ničeho neztrácí čas, a výkonnost se blíží 100%. Lehce bych si dokázal představit, jak je uvedená v Ginesově knize rekordů jako první perpetum mobil..už ani nevím kolikátý slajd mám před sebou..nedokážu to ani spočítat, neboť drsné podmínky matematik jedna,dva a tři mi takřka k nule otupěli můj dokonale vybroušený cit pro matematiku základní školy, především prvního stupně..Ještě donedávna jsem se chlubil, že k mým zálibám patří řešení matematických olympiád pro žáky druhé třídy,avšak dnes jsem došel k zjištění, že tak krásné sčítání, odčítání i dělení dvojciferných čísel leží hluboko pod nánosy špíny integrálů, matic, determinantů, množin a podmnožin, definic kontinua a potenciálů. V klidu jsem přečkal i druhou přednášku a tak si můžu konečně v klidu počkat 5 minut frontu na kafe a15 na loupáky. Jenže těchto nesmírně důležitých 20minut se mi jaksi nevejdou do 15 minutové přestávky…nedokážu to pochopit a stejně tak to nechápe ani cvičící..ten významný pohled, který na mě upřel mi dal jasně najevo, že budu patřit mezi jeho „oblíbence“..nedá se nic dělat. Beru to jako fakt, sedám si a v klidu dopíjím poslední doušky studeného kafe, abych dal najevo, že i on má mé sympatie..Po této hodině, která pro mě měla největší význam v tom, že jsem si mohl vyjasnit vztahy s tímto doktorandem letím přes staveniště, které někdo vtipné nazval školou do pavilonu A. Dorážím opět pozdě tentokrát s 15 deka pochoutkového salátu a 4 rohlíky..hned od dveří se na mě směje kamarád Vači a ukazuje, že mi drží místo..těsně po mě vchází do třídy podivná existence s dlouhými vlasy . Vači se ke mně jen lehce nakloní a říká : „tenhle kluk je moc chytrej.“ A tak čekám, co z něj vypadne…po půl hodině zjišťuji , že jeho argumenty se točí jen kolem jedné teorie - všechno je relativní…jenže když se to dokáže podat náležitě vědecky, vždycky se najde nějakej blb, kterej zatleská...nehodlám se zapojovat do debaty...jsem rád, že si v klidu dodělávám rys na dalšího hodinu a hra na mrtvého brouka mi zatím prochází. ZASP - A je to tady, dveře se rozlítnou, vstoupí mladík který mě na první pohled zaujme svou vizáží. Knírek, bradka, o dvě čísla větší sako a ta flanelová košile snad byla ve filmu zdivočelá zemně. Budil ve mně dojem kouzelníka, a tak mu dávám prostor ať se projeví a třeba mě přesvědčí, že předmět zatížení a spolehlivost neučí jen samí kokotci…učí!!! To co předváděl na katedře byl výstup z národního divadla..monolog střídal s kouzly na tabuly, které po minutě smazával, snad abychom nezjistili jak se dělají..chápu to..žádný kouzelník nerad ukazuje své triky..jenže tenhle si neuvědomil, že dneska nemá směnu v Ta fantastice,ale přednáší pro 30 vzděláníchtivých studentů. A tak neváhám a při vzruchu opouštím jako první třídu deset minut před koncem..tím jsem spustil lavinu a do dvou minut tam nebyl takřka nikdo..A to byla voda na mlýn klučka v saku..“Urobíme prezenčku“ V poklidu se vzdaluji chodbou, překračuji kyblíky s barvou, pytle cementu, opilé zedníky, když slyším..“ten magor dělá na konci hodiny prezentaci“ Nešlo jinak..situace velila směr zpět, a tak jsem znovu prošel oblakem alkoholového puchu povznášející se nad pracujícím lidem a vešel do třídy. Už od dveří se Frodo usmíval pod fousy a větou : „Já snad řekl že je konec hodiny“ asi se nám snažil dát najevo, že jeho autoritu musíme respektovat. Měl pravdu..museli jsme..zbývalo ještě několik minut do konce, a tak pokorně jsme přistoupili ke katedře, jeden po druhém se nahlásil a odešli. Snad Frodo cítil uspokojení, snad ho těšilo, že i on může rozhodovat o osudech lidí na této fakultě, kde stačí člověku málo..třeba jen jedna neudělaná čárka v prezenci, aby tohoto bývalého studenta za rok překračoval na chodbě!! ČTVRTEK Den jazyka..Jako vždy rychlým krokem kličkuji mezi nástrahy staveniště a prodírám se k cíli. Ve třídě místo spolužáku jsou dva dělníci, kteří na první pohled o němčinu nejeví nikterak velký zájem..trochu mě to vyvede z míry, ale když naproti mně usedá i pilná studentka Míša , která vykazuje největší znalosti němčiny ze skupiny a která zpestřuje hodinu svými neuvěřitelnými dotazy a připomínkami, které jdou mimo mísu a díky bohu zatím i mimo mě, tak smutně pochopím, že němčina bude. Deutsch..těžký jazyk, těžký předmět i těžká zkouška a tak si říkám, žádný blbosti ..dělej , že sleduješ, ať to vypadá, že máš zájem. Ať má u zkoušky alespoň nějaký důvod přimhouřit oči. Nedaří se!! Jedno kousnutí do sušenky je důvod na připomínku vyučující, že také ještě neobědvala. A tak snad kvůli té zkoušce, snad abych nedělal chutě uklízím smutně sušu zpět do tašky…utřu slzu a znovu se vžívám do role pilného žáka. Tu však narušuje druhá připomínka, abych přečetl a přeložil větu..Bleskne mi hlavou : „Klid nějaké zkušenosti s čtením i němčinou máš..jdi do toho!“ S vervou se kouknu před sebe a zrada..na stole chybí učebnice..jsem pokárán a donucen přisednout ke slečně ob židli s nevalným vzhledem. Z loajality mi svým jemným prstíkem podobající se násadě na kladívko ukazuje kde mam začít. Zaostřím na první slovo..“ty vole, to není snad ani česky“ …. „Aleši vy jste se nepodíval na slovíčka…tak vážení..takhle to dál nepůjde..příště píšem test…budou padat hlavy!!“ S touto myšlenkou připomínající francouzskou revoluci odcházím na ekonomii. ..tříhodinová přednáška, leč o něco zkrácená uběhla jako pšouk od hýždí a než se naděju kráčím s klucíma . Toho páno co dole stojí Já Nejradějí bral bych holí Snaží se tu machra hrát Že jen on vše může znát Ale mě to nebere Říkám si ty debile Kdybys věděl, že na tě kájím Však nejsem revolucionář – zatím to tajím A tak jedním okem sjíždím slajdy Druhým Lucky, Petry , Majdy To však pána irituje Že už méně dominuje Když kluci rychlé ruky tahu Najít křížky mají snahu A i dívky raději V bravíčku hledaj naději Težce to teď nese, Hlas se trochu třese Snaží se nás zastrašit „student je jen parazit“ Náhle usměv koutkem cuká „zkouška pro vás budou muka“ A snad pro můj šedý zákal Zdá se že ho ďábel zlákal A i rohy už mu narůstají, Záměr svůj však zatím tají, Že ty muka, zkoušce zdar Bude nejspíše můj zmar A teď ty, milý čtenáři Udělej si názor sám, Zda se u zkoušky zadaří Když z přednášky jen toto mám… Poslední přednáška tohoto týdne se pomalu chýlí ke konci.jen několik minut a rozjedem se každý do svého koutu naší krásné republiky, když se za mým zády ozve velmi radikální názor mladého studenta: „kokot jeden…vůbec nestíhám, ať si to jde psát sám…“ a já jen doufám, že se toto lidové rčení časem stane folklorem každé přednášky, neb zcela pravdivě a bez zbytečných vulgarismů, které se v řeči dnešní mládeže jen hemží, vyjadřuje náš názor. Pohledem na mobil zjistím, že do konce zbývá už jen několik minut a nejednou mi v mysli bleskne úryvek z filmu Horem pádem… Pískej konec, pískej konec…..!!!!
Poslední komentáře
13.02.2007 21:05:38: Shadow85 - Nikdo v tom článku nemluví o Válkovi, víš..tys ho tam někde snad v nějakém odstavci viděl...
23.01.2007 17:39:38: ehm mam strach ze u Valka nemam ani carku protoze ani nevim ze si absenci psal:))
21.01.2007 19:38:30: Ali, fakt super, moc hezky napsaný a hlavně pravdivý, jen tak dál, všichni budou rádi číst tvoje nov...
21.12.2006 18:48:51: k tobe by vazne jeden nemel slov
 


Poslední aktualizace 28.5.2007